Tentokrát vás zavezu trochu dál od pevniny. Někteří z vás zde už jistě byli a vy ostatní jste o tomto místě přinejmenším nejednou slyšeli. Prozkoumáme Vis – ostrov, který je jedním z nejvzdálenějších od pevniny.
I to je důvod, proč na něm nenajdete tolik turistů jako na jiných ostrovech, díky čemuž si zdejší příroda stále zachovává svůj původní ráz. Z hlediska cestovního ruchu ještě pořád není cílem číslo jedna, přesto jeho popularita v poslední době stoupá. A tak lze klidně předpokládat, že i on bude v budoucnu čelit náporu zvídavých turistů. Budoucnost však nechme budoucností, pojďte se podívat, jak to tam vypadá teď.
Přesněji řečeno, jak to na ostrově vypadalo v roce 2020, kdy jsem sem zamířil. Jak už je u mě zvykem, výlet jsem opět podnikl na podzim, konkrétně jsem zde strávil dva dny v polovině října. Už se mi nejednou osvědčilo, že tyto výlety je nejlepší uskutečnit na podzim, kdy celkově zájem turistů opadá, přestože počasí zůstává stále letní (nejde už ale o úmorná vedra – a to je přesně ono).
Jestliže máte možnost vycestovat po skončení sezony a nevadí vám, že vám teploměr místo 35 stupňů ukáže „pouhých“ 20–25, neváhejte. Zvlášť pokud byste chtěli odpočinek na pláži více prokládat výlety, k tomu je chorvatský podzim přímo ideální.
Na Vis se dostanete trajektem ze Splitu, který vás zaveze do stejnojmenného města. Počítejte však s delší plavbou, cesta trvá téměř dvě a půl hodiny.
Zdroj: Mapy Google.
Zdroj: Mapy Google.
Už jen z toho jasně vyplývá, že návštěva Visu rozhodně není jednodenní záležitostí. I ty dva dny, které jsem zde strávil, mi umožnily vidět téměř vše důležité jen proto, že jsem měl velmi vstřícného domácího, který se mnou zajímavá místa na ostrově projel autem, a také proto, že moje tempo je často zběsilé (velmi mírně řečeno). Jsem totiž přesně ten typ, který chce za každou cenu využít každičkou minutu a vidět co nejvíce, a to i bez ohledu na to, že si člověk zrovna nutně potřebuje odpočinout nebo se najíst. Občas se mi proto stane, že v sobě některé zážitky a dojmy zpracovávám a vychutnávám si je až zpětně.
Tentokrát jsem se dost rozpovídal, takže co chci vlastně říct: Určitě si na ostrově sežeňte ubytování, a pokud zde strávíte alespoň o den či dva déle než já, rozhodně neprohloupíte.
Město Vis
Ve Visu, kam mě trajekt ze Splitu dovezl, jsem se rozhodl zůstat obě noci a odsud podnikat výlety. Toto městečko s necelými 2 000 obyvateli leží v zálivu na severovýchodě ostrova.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Malebná zákoutí městečka Vis (zdroj: vlastní).
Doporučuju ochutnat višskou pogaču. Jde o slaný koláč plněný rybami, třeba ančovičkami nebo sardinkami. Může posloužit jako rychlý oběd, pokud zrovna nemáte čas posedět v některé z restaurací. (Zdroj: vlastní.)
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Druhý den podmračená obloha konečně změnila barvu na modrou a počasí opět připomínalo léto (zdroj: vlastní).
A slunce si užívalo i místní čtyřnohé obyvatelstvo. 😊 (Zdroj: vlastní.)
Zdroj: vlastní.
Volnou chvíli lze využít k relaxaci a čtení knihy hned u moře (zdroj: vlastní).
Ostrov jako strategické místo pro vojsko
Ostrov byl po celou dobu socialistické Jugoslávie vojenskou základnou, kvůli čemuž byl pro cizince nedostupný, turistům byl zpřístupněn až v roce 1989. Ostatně i to je důvod, proč se zde cestovní ruch ještě stále nestihl v plném rozsahu rozvinout. Na ostrově se nacházelo až 70 kilometrů tunelů, podzemních chodeb a různých bunkrů. Byly zde mimo jiné vybudovány bunkry pro torpédové čluny, ponorky a jiná vojenská plavidla. Většina bunkrů a tunelů je dnes přístupná veřejnosti, zatím však neorganizovaně, tudíž i na vlastní nebezpečí.
Jedním z takových bunkrů je 100 metrů dlouhý a 10 metrů široký bunkr Jastog, kde se ukrývaly bojové čluny a ponorky. Leží severozápadně od města Vis v zátoce Parja a lze k němu odsud dojít pěšky. Nyní mohou bunkr využívat sportovní lodě jako útočiště v případě nepříznivého počasí. (Zdroj: vlastní.)
Svůj význam měl ostrov v tomto ohledu i za 2. světové války, kdy jeskyně v hornatém centru ostrova sloužily jako hlavní stan partyzánských vojsk. Pobýval zde i jejich velitel Tito, který se po válce stal vůdcem komunistické Jugoslávie. Takzvaná Titova špilja se nachází nedaleko nejvyššího bodu ostrova (Hum). K jeskyni vede značená stezka od parkoviště za vesnicí Podšpilje.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Stiniva
Jedním z nejfotogeničtějších míst ostrova je bezpochyby oblázková pláž Stiniva, jež se nachází ve stejnojmenné zátoce na jihu ostrova. Vzhledem k tomu, že orientační značení není zrovna ideální, není úplně jednoduché se k ní dostat.
Na pláž se dostanete jednak po moři na člunu, jednak z parkoviště za osadou Marinje Zemlje. Cesta k pláži vede po strmém svahu, proto doporučuju pevnou obuv a obezřetnost, stezka je prudká a kamenitá. Uvádí se, že cesta dolů zabere zhruba 15 minut, což odpovídá tomu, za jak dlouho jsem se k pláži spustil i já, nicméně na zpáteční výšlap si rezervujte o něco více času, obzvlášť za horkého počasí je cesta poměrně náročná. Za tu námahu to však stojí, pláž byla dokonce oceněna jako nejhezčí v Evropě.
Pohled na Stinivu (zdroj: vlastní).
Pohled na Stinivu (zdroj: vlastní).
Zdroj: vlastní.
Cesta k pláži (zdroj: vlastní).
Cesta k pláži (zdroj: vlastní).
Cesta k pláži (zdroj: vlastní).
Cesta k pláži (zdroj: vlastní).
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Komiža
Největším městem ostrova Vis paradoxně není stejnojmenné město, nýbrž Komiža na západním pobřeží, která rovněž stojí za návštěvu. Mezi Komižou a Visem navíc funguje autobusové spojení, z jednoho města do druhého se tak během 15 minut pohodlně dostanete i autobusem.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Zdroj: vlastní.
Pohled na Komižu (zdroj: vlastní).
Jedna věc mě utvrdila v tom, že se na Vis rozhodně vrátím. Tím důvodem je Modrá jeskyně, kterou se mi nepodařilo navštívit, vám to však vřele doporučuju. Nachází se na ostrůvku Biševo, který leží jen pár kilometrů od břehů Komiže, odkud k jeskyni jezdí vyhlídkové lodě.
Zatímco otvorem nad hladinou čluny s turisty vplouvají dovnitř, tím pod hladinou, který je širší, do jeskyně pronikají sluneční paprsky. Ty se odrážejí ode dna a jeskyni zbarvují do modra. Už z fotek je jasné, že se jedná o nevšední zážitek. Já to štěstí tentokrát neměl, protože jeskyni lze navštívit pouze v době, kdy moře není příliš rozbouřené. Pokud tedy například bude foukat bóra, pak můžete snahu o návštěvu jeskyně rovnou vzdát.
Modra špilja. Zdroj: https://croatia.hr/cs-CZ/modra-jeskyne-bisevo
Modra špilja. Zdroj: https://www.dovolena-ubytovani-chorvatsko.cz/objevujte-chorvatsko/panenskou-prirodou/nejkrasnejsi-jeskyne-v-chorvatsku
A na závěr ještě jeden tip: nezapomeňte ochutnat (případně si z ostrova přivézt jako suvenýr) Vugavu – suché bílé víno.
S tímto místním „pouličním umělcem“ musím souhlasit – na Visu bylo opravdu krásně. 😊 (Zdroj: vlastní.)
Máte po dnešku chuť Vis navštívit? Rozhodně jděte do toho! Po ubytování se můžete podívat třeba na http://www.UBYTOVANIvCHORVATSKU.cz.
Máte rádi Chorvatsko a baví vás ho poznávat i z pohodlí domova? Super místa a další zajímavosti najdete na mém instagramu: https://www.instagram.com/zturistykroatistou/. Vyhledejte si mě a buďte s Chorvatskem v pravidelném spojení. 😊
Zdroje:
ABRAHAM, Rudolf. Chorvatsko: Velký průvodce National Geographic. Brno: Computer Press, 2012.
